O místech

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

    Barokizovaný pozdně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází na severním okraji historického jádra města u zbytku středověkého opevnění. Byl postaven v letech 1464–1466. Z období pozdní gotiky se dochoval překrásný jižní portál, který patří k nejvzácnějším dochovaným architektonickým prvkům kostela. Kaple sv. Otýlie pochází z roku 1692. Autorem freskové výzdoby s legendou o sv. Otýlii je augsburský malíř Johanes Drenttwet, štukami kapli vyzdobil Baldassare Fonata. V roce 1773 byl kostel barokně přestavěn. Autorem křížové cesty je Joža Úprka.

Hřbitovní kostel Panny Marie

Raně barokní kostel P. Marie, přiléhající dnes k městskému hřbitovu, založil kardinál František Ditrichštejn v roce 1617. Původně byl součástí kapucínského klášterního komplexu, který však nechal císař Josef II. ve 2. polovině 18. století zrušit. Kostel představuje typickou architekturu kapucínského řádu, jejíž působivost spočívá v jednoduchosti linií a sevřenosti proporcí. Průčelí kostela je zdobeno freskovým obrazem s postavou mnicha kapucínského řádu, na vstupním portále jsou umístěny erby kardinála Ditrichštejna a biskupa Scharttenbacha.

Kostel Nejsvětější Trojice v Dědicích

Farní kostel v části města Dědice stojí na místě původního gotického chrámu ze 14. století, který byl zničen při požáru. Stavba nového barokního kostela byla zahájena roku 1752, vysvěcen byl roku 1780. Mešní roucha i liturgické nádoby pocházejí ze zrušeného tišnovského kláštera. Koncem 2. světové války byl chrám značně poškozen, po válce postupně opravován. Za zhlédnutí stojí nová křížová cesta od řezbáře Ladislava Vančury z Valašské Bystřice, která byla instalována v roce 1996. V témže roce byly dokončeny celkové úpravy exteriéru chrámu.

Kaple sv. Anny

Renesanční kaple pochází ze 16. století, kdy tvořila jednotný komplex s přilehlým městským špitálkem s pozdně renesančním barokním portálem. V interiéru kostelíku jsou dochovány fragmenty renesančních maleb – výjev svaté Anny se svatým Václavem a medailony světců. V současnosti slouží kaple jako lapidárium Muzea Vyškovska. 

Chrám sv. Benedikta v Pustiměři 

Základní kámen stávajícího chrámu byl položen v roce 1900 a novou svatyni posvětil olomoucký arcibiskup Theodor Kohn - 27. dubna 1902. Stojí na místě spjatém s úsvitem křesťanství. Již olomoucký arcibiskup Jindřich Zdík zde zbudoval rotundu sv. Pantaleona a vrcholem slavné pustiměřské minulosti bylo založení kláštera benediktinek Ježíšova a Mariina dětství - 30. září 1340, jehož zakladatelem byl olomoucký biskup Jan VII. (1333-1351), syn krále Václava II. Z kláštera sv. Jiří na hradě pražském byly uvedeny do Pustiměře benediktinky a první abatyší se stala Eliška, vlastní sestra zakladatelova a příbuzná Karla IV. – prvního dárce kláštera, který měl být trvalým a slavným mementem pro spásu duše Elišky Přemyslovny, matky Karla IV., jenž si přál povždy se nazývat jeho zakladatelem. V roce 1351 byl v rotundě pohřben i sám biskup Jan VII. – nevlastní bratr posledního z Přemyslovců. Jeho epitaf končí slovy „honorat non tumulus cineres, sed cinis ipse locum“, tj. ‚popela jeho nezdobí náhrobek, nýbrž sám popel je ctí místa‘. Poselství těchto kořenů pak promlouvá v kapli sv. Anny, zbudované už Janem VII. a obnovené v roce 1635 Františkem kardinálem Ditrichštejnem. Od roku 1687 byla svatoanenská úcta spjata s Bratrstvem sv. Anny, díky němuž začala i tradice nejproslulejších poutí regionu. Tato „nova et vetera“ uchovává pustiměřský chrám patrona Evropy.

Besední dům

   Kontribučenská záložna se v roce 1885 rozhodla vystavět na náměstí novou velkou budovu pro svou narůstající agendu. Budova byla stavěna od počátku s úmyslem podpory spolkového a kulturního života ve městě. Spořitelna se stala mecenášem škol, také byla sponzorem českého kulturního zázemí. Ve zdech této veliké a jedinečné budovy se soustřeďoval společenský a kulturní život, vedený Čtenářsko-pěveckým a divadelním spolkem Haná a spolkem Vlasta. V tomto domě byla první tělocvična Sokola. Zázemí zde našly i další spolky jako fotoklub, pěvecké soubory a většina dalších spolků a klubů vzniklých v následujícím století. Budova byla dokonale uzpůsobena ke konání koncertů, divadel a plesů, ale také ke konání přednášek a zasedání.  Hlavní prostory domu byly svěřeny do užívání spolku Haná, která řídila pronájmy dalším zájemcům. Besední dům se stal opravdovým centrem města a jeho velikost poskytovala takřka neomezené možnosti. Veškerý spolkový život a poté ve 20. století veškerý společenský život civilních spolků a klubů se realizoval právě zde. Jako centrum dění nikdy neochabuje význam této budovy ani po dostavbách sokoloven a různých škol. Dnes zde sídlí Městské kulturní středisko Vyškov, krásný sál hostí umělce při různých koncertech, divadelních představeních či jiných příležitostech.

Sokolský dům

Sokolský dům ve Vyškově byl založen roku 1883 pro potřebu vyškovských Sokolů. V červenci roku 1913 byla stará budova zbořena a postavena nová, již v dnešní podobě. 1. světová válka ale všechno pozdržela, a tak oficiální zahájení provozu se uskutečnilo až 15. 8. 1919, a to i s kinem, které bylo v té době pro Sokoly jediným zdrojem příjmů. První představení kina bylo uvedeno 15. prosince 1915. Ve druhé polovině minulého století budova postupně chátrala a začátkem devadesátých let byl provoz kina přerušen. Obnoven byl až po generální rekonstrukci začátkem roku 1994. Provoz dnes již víceúčelové budovy byl zahájen 4. února 1994 tradičními sokolskými šibřinkami. Hlavní činností je provoz kina, které je moderně vybaveno – opatřeno je zvukem v úpravě dolby stereo-spectral recording. Projekční technologie byla modernizována začátkem roku 2011 ve standardu DCI na formát 2K, následně došlo k rozšíření o formát Dolby 3D. Kapacita sálu je 236 míst. Víceúčelový sál je v průběhu roku využíván k uskutečňování kulturních a společenských akcí, valných hromad, festivalů, výstav a podobně. Přísálí a vestibul kina jsou využívány především k výstavám.

Masarykovo náměstí

Vyškovské náměstí leží v historickém jádru města, uprostřed městské památkové zóny. Typická je pro něj středověká trojúhelníková dispozice. Vstup do Vyškova střežily kdysi tři brány – brněnská, olomoucká a kroměřížská, které však byly v 19. století zbořeny. Náměstí dominuje renesanční radnice z roku 1569, z dalších památek zde nalezneme mariánský morový sloup z 18. století, barokní kašnu, městskou studnu nebo bývalou židovskou synagogu.

Zámecká zahrada

Existovala již v 15. století, po švédském vpádu ji obnovil biskup Karel z Lichtenštejna. Architektonickou dominantou zahrady je lodžie. Zámecká lodžie, barokní kolonáda navržená významným architektem své doby, Giovannim Pietrem Tencallou. Zámeckou zahradu doplňuje od druhé poloviny 17. století.